Jak si udržet motivaci při hubnutí
Opět jste si na Nový rok dali předsevzetí zhubnout? Jak ale docílit toho, abyste to hned po 14 dnech snahy zase nevzdali?
Motiv se vždy najde
Každá činnost je logicky nějak a něčím motivována. Zcela konkrétně pro nás, poradce pro výživu, je mnohdy velkým překvapením zjištění, jaký motiv klienta vede k rozhodnutí zhubnout. Ještě mnohem zajímavější je zaznamenat si hlavní motivy. Ony se totiž zásadně liší. Například v závislosti na věku, pohlaví a životní situaci. Ještě více jsme překvapeni, když zjistíme, že k redukci se rozhoduje významné množství klientů a klientek ve věku nad 55 let. Přitom není neobvyklé setkat se klienty ve věku nad 65 let. Jak je vidět, motiv se najde vždy. Práce s klienty vyššího věku je pro specialisty mimořádně náročná, protože se téměř bez výjimky jedná o osoby, které nejsou v uspokojivém zdravotním stavu.
Léky a hubnutí
Drtivá většina osob z populační skupiny nad 50 let je v péči lékařů, protože trpí řadou chronických civilizačních onemocnění. Ta jsou většinou řešena podáváním více léků najednou. Tomu se říká polyterapie. Je to „strašák“ dokonce i pro moderní medicínu, ale ta nad tím zavíará oči. Mnoho z těch léků má totiž nepříznivé důsledky, ze kterých vznikají nepředvídatelné interakce. Jednotliví pacienti na ně reagují odlišně, jako je tomu v případě redukčních režimů. Co je pro nás velmi důležité, je fakt, že drtivá většina léků způsobí poruchy využití stravou přijímaných důležitých živin a mnohé snižují intenzitu přeměny látek a tudíž mohou být hlavní příčinou vzestupu hmotnosti. Současně je to vysvětlení, jak je možné, že lidé, kteří trpí nadváhou, současně trpí tzv. skrytou podvýživou. Mnoho léků mimoto negativně ovlivňuje psychiku, a tudíž snižuje „touhu“ klienta po změně. Mám na mysli klienty, kteří delší dobu berou antidepresiva.
Noční směny a hubnutí
Na psychiku klienta negativně působí jakýkoliv stres a to především v případě, kdy se s ním neumí vyrovnat. Největší problém s udržením hmotnosti nebo s případnou redukcí však mají lidé, kteří pracují převážně v noci nebo mají tzv. střídavé směny. Jejich organismus je negativně ovlivněn zásadními změnami hormonální rovnováhy, k nimž dojde v důsledku narušení tzv. diurnálních rytmů. Jednoduše řečeno – člověk není „noční živočich“ a nutnost práce v noci mu dělá zásadní problémy. To platí i pro ty, kteří tvrdí, že „si zvykli“. Nikoho asi nepřekvapí konstatování, že skupiny osob tímto způsobem pracujících jsou nejvíce ohrožených lékaři a zdravotní sestry, pracující v nemocnicích.
Motiv je nutný a přitom je stejně tak nutné udržet si motivaci na dostatečné úrovni
Poradce musí posoudit, zda je redukujícím požadovaný cíl reálný. Pokud bude „vstřícný“ ke klientovi a bude souhlasit s jeho evidentně nereálným cílem, riskuje jeho nesplnění. Klesá tak důvěra klienta, naopak roste jeho nespokojenost. Je velmi obtížné klienta upozornit na to, že jeho cíl není z různých důvodů reálný, aniž by se snížila jeho motivace.
V práci nás poradců pro výživu je specifikace klientova motivu základem úvahy nad vhodným postupem. Uvědomujeme si, že ztráta motivace klienta k hubnutí hrozí stagnací nebo dokonce selháním, a to před dosažením někdy byť i jen „skromného“ cíle. Souběžně s tím ale hrozí i ztráta důvěry v naši práci. Aniž bychom, ale my, byli „viníky“.
Klienti si většinou myslí, že prvotní relativně rychlý pokles bude trvat tak dlouho, až se jim podaří dosáhnout požadovaného poklesu hmotnosti. To je základní omyl, který jim musíme vysvětlit. Proces redukce totiž neprobíhá lineárně, nýbrž exponenciálně. Jednoduše řečeno, zpočátku to jde rychle, postupně se rychlost redukce výrazně snižuje. Jde o přirozený jev, k němuž dochází v důsledku fyziologických změn v organismu, který je vystaven „strádání“, jak bych nazval stav delší „energetické deprivace“.
Motiv a touha si ho udržet jsou nutnou podmínkou redukce nadváhy. Není však podmínkou jedinou. Tou další jsou pevná vůle, víra ve vlastní síly, a důvěra v poradce.
S ohledem na fakt, že strava (její nadbytek spolu se stravovacími zlozvyky) je v určitých ohledech stejně „návyková“ jako obvyklé návykové látky. Tudíž redukce je v podstatě proces „odvykání“. Možná jsou to silná slova, ale výzkumy jasně prokázaly, že tepelně zpracované tuky a jednoduché sacharidy jsou mimořádně návykové. Úspěšný poradce je ten, který je současně dobrým psychologem. Inu, pro psychology by to mohl být důvod k ironickému úsměvu. Přesto jsem se pokusil připomenout, že práce poradce pro výživu neznamená jen vědět, jak nevhodnou potravinu nahradit vhodnou a jak spočítat příjem energie a živin. Jde o práci s konkrétním člověkem a tu je nutné chápat celostně.
Existují možnosti, jak klienta podpořit, jak udržet na potřebné úrovni jeho motivaci?
Samozřejmě. Svět zdraví disponuje několika objektivními metodami a řadou subjektivních. Těmi objektivními jsou měření složení těla a tělesných obvodů. A jsou to právě příznivé změny těchto parametrů, které lze považovat za nejúčinnější motivační nástroj. Jedním z těch dalších je průběžná kontrola změn hodnot biochemických parametrů. Ty jsou někdy tak zásadní, že se tomu diví (a často nevěří ) i lékaři. Klient už netrpí nadýmáním, nemá problémy s vyměšováním, zlepší se kvalita spánku, nezadýchává se, atd. To je často mnohem důležitější pro udržení motivace než cokoliv již vyjmenovaného.
Křehká psychika klienta
Udržet motivaci je tím obtížnější, čím je proces redukce (nebo celkového „ozdravení“) delší. Lidé nemají trpělivost. Zvykli si, že lékaři řeší jejich angínu „obratem ruky“ ( antibiotiky po dobu jednoho týdne) a přitom (relativně) zadarmo. Nepochopili přitom, že chronické nemoci naopak ani po letech „neodejdou“, nebo pochopili, ale přesto jim to není divné. Přitom nadváha, tím spíše obezita, je vlastně také chronická nemoc. U někoho se dokonce vyvíjí celá léta a celá léta trvá. Je tudíž nelogické očekávat, že to, co si člověk po léta „pěstuje“, se podaří zlikvidovat v průběhu 2-3 měsíců.
Udržet motivaci pro klienta znamená především udržet kontakt s poradcem.
Poradny Světa zdraví nedělají nic jiného, než se snaží klienty motivovat pravidelnými konzultacemi po dobu redukce. Postupně se konzultace stávají spíše psychickou relaxací nebo řekněme „nafoukaně“ , psychologickou poradnou. Už nejde ani tak o kontrolu fyzického stavu, jako spíše o kontrolu stavu psychického. Klient se může „vyzpovídat“, popsat pocity, postěžovat si na problémy s „udržením motivace“ nebo na neschopnost odolat „návykovým potravinám“.
Již proběhlé vánoční svátky a oslavy nového roku dokonale prověřily naše klienty. Jenže ono nejde jen o tato dvě výjimečná období, protože podobně je tomu například s narozeninami, jmeninami, firemními večírky, svatbou… Je to vlastně nepřetržitý sled příležitostí, vyzývajících k porušení redukčního režimu nebo k odkládání rozhodnutí do něj vstoupit. No jistě, „jsme jen lidé chybující“, není třeba se hroutit z jednoho krátkodobého selhání. Naopak, mnozí zahraniční kolegové tvrdí, že občas, například jednou za měsíc, se chovat nezodpovědně ve vztahu k jídlu, redukci neohrozí, dokonce možná naopak. Nicméně musím zdůraznit, že jen v případě, kdy po 2-3 dny po takovém „výstřelku“ se chováme zodpovědně, to znamená, že se trochu uskrovníme.
Jak přispět k motivaci „z vnějšku“
Člověk je tvor společenský, ale v případě mnohých našich obézních klientů je tomu naopak. Bojí se posměchu, bojí se svého „hendikepu“, obávají se, že v mnohém nestačí…a začnou se stranit společnosti. Jak ukázaly četné psychologické studie obézních včetně dětí, zásadní pro jejich motivaci je podpora nejbližšího okolí. Znamená to jak jejich rodinu, tak například spolupracovníky. Doporučuji jeden naprosto jedinečný způsob – svoje rozhodnutí zveřejněte. Nemá totiž smysl si dávat cíle jen „ve vlastní hlavě“ a dokonce nepomůže, ani když si cíl napíšete na papír a vylepíte nad monitor vašeho počítače. Přestože řada odborníků to považuje za velmi účinný. Jakmile však všude „roztroubíte“, že máte tento cíl, a získáte pro něj byť jen platonickou podporu okolí, máte téměř vyhráno. Budete se totiž stydět ten cíl „odložit nebo nesplnit“. Mám ještě jednu radu, určenou soutěživým typům – najděte si sparing-partnera! Opravdu. Vždyť ve dvou se to vždy lépe táhne a největší motivací je pro vás – vyhrát. Nejde o to zhubnout o 10 kg víc než „soupeř“, jde o to, dosáhnout svého cíle.
Víte, co nás, poradce, nejvíce trápí? Když do poradny vstoupí klient a rovnou prohlásí: „jste moje poslední šance, už jsem byl (-a) u několika vašich kolegů, dokonce u lékařů a vždy se mi to vrátilo“. V tu chvíli je jasné, že se jedná o člověka, který si nevěří, a vlastně si sám před sebou dělá alibi. Okolí potom tvrdí, že „on se snažil, ale právě jemu to nejde“. Bohužel se najdou i tací, kteří vlastní selhání „hodí“ na nás.
Naprosto kategorický motiv
Je nutné si ujasnit, že jsem odpovědný sám sobě (a také svým nejbližším) za svoje zdraví. Jediný, kdo mi pomůže, jsem já sám. Mým nejbližším na mně záleží, ale já se chovám nezodpovědně, a tím ubližuji jak sobě tak těm, kdo o mne mají starost. Uvědomuji si, že moji nejbližší mi chtějí pomáhat a to tím víc, když zjistí, že moje snaha není jen platonická. Musím jim důvěřovat, a tudíž se jim mohu svěřit a žádat o podporu. Nicméně především musím mít důvěru sám v sebe. Musím si současně zachovat schopnost reálného přístupu k vlastnímu problému. Musím si uvědomit, že zázraky se nedějí, stejně jako to, že odborná pomoc má svoje limity. Musím si stanovit POSTUPNÉ cíle.
Tak například – konečně dojdu do poradny. Poučím se z názoru poradce a zamyslím se nad jeho doporučeními. Vyzkouším jeho doporučení. Když zjistím, že selhávám v jejich realizaci, požádám o pomoc jak nejbližší, tak svého poradce. Nebudu svádět neúspěch na chyby v přístupu mého okolí k mým pokusům nebo rovnou neobviním z neschopnosti svého poradce. Pokusím se být objektivní Budu mít radost z dosažení každého postupného cíle. Nebudu si dělat starosti, když proces redukce nebude tak rychlý, jak jsem si představoval. Prostě budu trpělivý, ale vytrvalý.
Zpět na výpis článků
